Po dlouhé koronavirové pauze jsme konečně vyrazili na výpravu. Všichni už byli natěšení a radost nám nemohli pokazit ani hlášené deště a přeháňky. Po zakoupení lístku na úžasnou loď Citinat jsme se na to mohli vrhnout. Na řeku jsme sice vyjížděli v pláštěnkách, ale brzy jsme je už sundávaly. Ti více otužilí se nebáli zkusit ani houpačku před Dyjí. Kolem 6 jsme byli v Krhovicích, kde jsme si rozdělali kemp a zahráli pár her. Ještě stejný večer se stala neočekávaná katastrofa, kdy po nárazu do ledovce jsme se museli všichni rychle evakuovat. Ti šťastnější mohli využít záchranný člun, bohužel byl pouze jeden a zbytek posádky musel brodit řeku (moře) po svých. Přežili všichni!
Další den jsem započali hledáním jídla. I přes nevrlé domorodce si dokázal každý sehnat svůj denní příděl. Nic nám nebránilo vydat se dál na cestu za civilizací. K té jsme dorazili po několika hodinách plutí skrz meandry Dyje. S jakou radostí jsme viděli střechy domů Hrádku. Po vybalení a sehnání dřeva jsme se vrhli na další hru. Ve vesnici jsme hledali, jaká slova teď mezi novináři letí, abychom mohli náš příběh o ztroskotání předat médiím. Vymyšlený článek jsme potom předali a získali malou odměnu.
Po večeři už nás čekalo tradiční oddílové Na raně. Po zmateném začátku se všichni zorientovali a nakonec z toho byl parádní a vyčerpávající zápas. Hlídku trochu potrápila bouřka, která k nám večeři přišla. Služba se však nezalekla a i přes všechno dokázala celou noc hlídat a ráno ještě uvařit snídani. Čekal nás poslední úsek cesty do Hevlína. Za dvě hodinky jsme už byli v cíli, kde jsme uklidili lodě, dali oběd a počkali na autobus. Unavení jsme se kolem 5 vrátili domů.
Víkendová Dyje byla perfektní rozehřívačka před táborem. Ten nás už čeká za pár týdnů a my už se nemůžeme dočkat, co zas letos zažijeme.
Fotky z akce naleznete ve fotogalerii.
